Krkonoše jsou z krajinářského a přírodovědeckého hlediska jedním z nejzajímavějších horských regionů ve Střední Evropě.

Drsné podnebí a rozmanitý reliéf terénu, vytvořený do značné míry erozními procesy ustupujících pleistocenních ledovců, dodávají těmto relativně nízkým horám rysy pohoří alpínského typu.

Díky těmto specifickým podmínkám lze v oblasti Krkonoš narazit na charakteristické skalní útvary, unikátní lesní ekosystémy, vysokohorské rostliny a zvířenu včetně endemických druhů a postglaciálních reliktů. Od roku 1959 funguje na severních svazích pohoří Krkonošský národní park.

Přírodně-klimatickou zvláštností Krkonoš je výskyt až 5 rostlinných pater. Již při jednodenní vycházce po horských stezkách lze pozorovat, jak se mění rostlinstvo v závislosti na nadmořské výšce.

Na loukách v pásmu dolního horského lesa a na vysokohorských loukách u jeho horní hranice rostou chráněné krokusy, vstavače,konvalinky a mnoho jiných, často velmi vzácných rostlin: pupava bezlodyžná, hořec tolitovitý, prvosenka vyšší či čípek objímavý.

Subalpínské pásmo je porostlé zejména kosodřevinou, ale v ledovcových kotlích lze spatřit také endemické komunity střemchy skalní, jeřábu horského a karpatské břízy pýřité. V blízkosti pramenišť, nad potoky a jezírky roste vrba laponská.

Velmi důležitou součástí krkonošské flóry a obecně krajiny jsou vysokohorská rašeliniště, která patří k největším rašeliništním komplexům ve středoevropských horách. Nejmohutnější jsou rašeliniště v lokalitě Równia pod Sněžkou.

Nejvyšší, alpínské patro je zastoupeno pouze fragmentárně na Sněžce, na vrcholu Obřího hřebenu, v nejvyšších partiích Vysokého Kola a ve Sněžných jamách. Charakteristickou rostlinou tohoto patra je sítina trojklaná, která ke konci léta zbarví vysokohorské louky doruda. Jinou zajímavou a snadno rozpoznatelnou rostlinou je nažloutlé rostlinné skupenství mapovníku zeměpisného, který obrůstá např. pláně Violíku.

Výjimečná rostlinná skupenství najdete na svazích ledovcových kotlů,zvláště pak na Čedičové žíle v Malé Sněžné jámě, která je evropským unikátem. Jedná se o floristicky nejbohatší místo v Krkonoších, vyskytuje se zde relikt doby ledové – lomikámen sněžný a endemický druh – lomikámen pižmový.

Svět zvířat je v Krkonoších stejně bohatý jako svět rostlin. Poměrně snadno zde narazíte na veliké savce, jako jsou např.jelen nebo srna. Zajímavostí tohoto regionu je muflon, který zde byl dovezen za účelem lovu na počátku 20. století z Korsiky a Sardinie hrabětem Schaffgotschem.

Oblíbeným místem muflonů je okolí hřebenu Hutniczy Grzbiet, ledovcového kotle Czarny Kocioł Jagniątkowski a morény pod Sněžnými jamami. Své zástupce zde mají i šelmy – ve volné přírodě narazíme na lišku, kunu lesní i skalní a lasičku.

Krkonošské hory jsou opravdovým ptačím útočištěm, proto byly v roce 2007 prohlášeny za Oblast speciální ochrany ptáků a zahrnuty do sítě Natura 2000. V Krkonoších našly svůj domov druhy, ohrožené ve světovém, evropském i místním měřítku, např.orel mořský, sokol stěhovavý, výr velký, slavík modráček,tetřev.

Z jiných zvířat stojí za zmínkupstruh obecný žijící v čistých horských bystřinách azmije obecná, na kterou lze narazit zejména ve východní části Krkonoš.(*)

(*) – text na základě materiálů Krkonošského národního parku

Více informací o krkonošské fauně a flóře najdete na stránkách Krkonošského národního parku: http://www.kpnmab.pl

Zveme Vás rovněž na návštěvu Krkonošského centra ekologického vzdělávání ve Sklářské Porubě (ul. Okrzei 28), kde je pro vás připravena řada bohatých expozic mapujících unikátní krkonošskou přírodu.

Více fotografií Krkonošské přírody v autorské fotogalerii Zygmunta Trylańského.

Video