Již více než 10 let ve Sklářské Porubě působí Sudetské valonské bratrstvo. Jeho členové, současní Valoni – lidé hor, hledači kamenů a pokladů a především milovníci Sklářské Poruby úsoěšně popularizují středověké valonské myšlenky mezi hosty a obyvateli našeho města.

Obživlá legenda Valonů

Od samého začátku své činnosti se Sudetské valonské bratrstvo aktivně účastní většiny akcí organizovaných ve Sklářské Porubě. Nejvelkolepějšími událostmi byly Valonské parády v rámci Valonského týdne a Valonské „majówky“. V roce 2000 proběhla dokonce valonská svatba. Každá z akcí, které se účastní Valoni, je vstupenkou do tajemné země minerálů a drahokamů. Valonský jarmark, Terénní běh za zlatým rounem, ukázky řezání a broušení achátů, ukázky vyřezávání v pískovci – to vše je pouze část velkého výčtu atrakcí, které probíhají za účasti Valonů.

Bratrství navíc kultivuje řemeslo sklářů, kovářů, řezbářů a především "hledačů pokladů". Právě pro ně je pořádána "Výprava za zlatým aurunem" – svébytná terénní hra probíhající na "tajné valonské stezce".
Valony potkáte také na nejpopulárnějších městských akcích: Fire Walk nebo Retro slalomu.

Nezapomenutelné zážitky si odnesete také z návštěvy sídla Sudetského valonského bratrstva – Staré valonské chaty. Právě tam Velký valonský mistr zasvěcuje své hosty do valonských rituálů, které jsou většinou založeny na starokeltských obřadech. Zde si můžete také vyslechnout pověst o sudetských pokladech, potkat valonskou věštkyni a účastnit se valonských obřadů zasvěcení. Takže vlastně teprve po absolvování "Zkoušky čtyř živlů" můžete říct, že jste byli ve Sklářské Porubě – polské mineralogické metropoli.

Na území Sklářské Poruby vznikla Valonská stezka, která vede poutníky jak do magických míst dávných hledačů pokladů, jejichž magičnost neodvála ani dlouhá staletí, tak do současných pokladnic vzácných darů přírody – Mineralogického muzea a Muzea Země. Stezka není obtížná, je bohatě ilustrována tabulemi s popisy nejzajímavějších míst trasy, a je vyznačena jako naučná trasa červenou barvou. Valonská stezka je popsána v malém průvodci s přiloženou mapou, který získáte v Informačním centru v centru Sklářské Poruby na ul. Jedności Narodowej 1 A.

Ještě jednu valonskou atrakci Sklářské Poruby si nemůžete nechat ujít, a sice ochutnávku valonských pochoutek - valonské placky, chleba či valonského máslového zákusku, které najdete v některých místních restauracích nebo pekárnách.

...více informací o Valonské stezce

Současný Valon - Juliusz Naumowicz

Nápad obnovit staré valonské bratrstvo, které v našem regionu existovalo do třicetileté války, vznikl dávno před oficiálním založením sdružení. Jako první začal o Valonech mluvit Juliusz Naumowicz – dnes Velký valonský mistr. Ten se o bratrstvu dozvěděl zase od Tadeusze Steće – znamenitého vlastivědce, vypravěče a sudetského průvodce. Steć v 60. letech přeložil Vratislavskou valonskou knihu z 15. století, která je nesmírně cenným zdrojem informací o tehdejších Valonech. Vedle legend a pohádek obsahuje kniha také mnoho pravd, k jejichž vyzrazení byli Valoni přinuceni v mučírnách. Mezi nimi také příběhy o pokladech… které nejvíce zapůsobily na představivost mladého Naumowicze. Juliusz naslouchal těmto vyprávěním s neobyčejnou dychtivostí. „Musíte být opravdu nadšenci, abyste se do něčeho takového pustili“, komentuje zásluhy Steće, od něhož se o Valonech dozvěděl nejvíc. Od Steće získal Juliusz také mnoho starých map, se kterými se vydal hledat „poklady“.

Sám Juliusz Naumowicz se začal minerály a drahokamy vážně zabývat v 70. letech. Jednou se mu povedlo prodat několik drúz bledých ametystů ze Szrenického potoka za 20 marek každou. To byly na tu dobu neskutečné peníze. Tehdy si uvědomil, že z kamenů lze také slušně žít. V současné době vlastní rodina Naumowiczů ve Sklářské Porubě několik prodejen výrobků z polodrahokamů, Muzeum Země JUNA a Starou valonskou chatu. Avšaj, jak už to v životě bývá, osud se k horlivému hledači pokladů a dobrodružství zachoval dost macešsky. V důsledku vážné nehody v horách je Juliusz Naumowicz už přes deset let upoután na invalidní vozík. Avšak nezahynul v něm duch Valona a dnes se s ještě větším nadšením, jako Velký valonský mistr, snaží vzbudit v lidech touhu po poznání okolního světa.

Vznik Sudetského valonského bratrství

Sudetské valonské bratrství oficiálně vzniklo 19. Září 1999. Toto datum není náhodné, podle víry starých Keltů mají devítky a jedničky zvláštní moc.
Mezi zakladateli bratrství byli především lidé otevření přírodě, milovníci hor a obyvatelé Sklářské Poruby, kteří jsou si vědomi slavných tradic našeho města. Na seznamu první zakladatelské schůze (9. 9. 1999) figuruje 20 jmen: Beata Lepka, Grzegorz Sokołowski, Arkadiusz Wichniak, Renata Sokołowska, Juliusz Naumowicz, Marzena Naumowicz,, Dariusz Naumowicz, Krzysztof Sielecki, Maria Sielecka, Piotr Żywina, Jolanta Sokołowska, Grzegorz Sokoliński, Bogdan Dziedzic, Irena Wichniak, Janusz Stańczyk, Waldemar Stodolski, Aleksander Ludomski, Robert Misztal, Marian Cap a Regina Cap.
Na prvním zasedání Sejmu Sudetského valonského bratrství (19. 9. 1999) bylo zvoleno vedení bratrstva: velký valonský mistr - Juliusz Naumowicz, hlavní astrolog - Grzegorz Sokoliński, pokladník - Beata Lepka, strážce pečeti - Arkadiusz Wichniak, hlavní laborant - Aleksander Luchowski, bakalář - Janusz Stańczyk, písař - Irena Wichniak.
21. 10. 1999 bylo Sudetské valonské bratrstvo zaregistrováno jako sdružení u oblastního soudu v Jelení Hoře.(*)

Ve stanovách sdružení si bratrstvo vytyčilo své nejdůležitější cíle:
- vzkříšení středověkých idejí valonských hledačů pokladů,
- popularizace aktivního odpočinku formou hledání drahokamů, minerálů a rud,
- propagace turistických a vlastivědných hodnot Sklářské Poruby a oraz podpora ekologického a historického vzdělávání v Sudetech
- úsilí, aby se Sklářská Poruba stala Mineralogickou metropolí Polska.

Znakem bratrstva se stal vzkříšený erb středověkého Bratrstva sedmi hvězd a jeho patronem svatý Vavřinec. Současní Valoni si oblékají dlouhé rudé pláště s kapucí a kožené klobouky.

Text: Edyta Głębocka

fot. 1-6 ze státního archivu Marie a Roberta Misztalových
(*) V roce 2003 přestalo Sudetské valonské bratrstvo formálně existovat jako soudem registrované sdružení, avšak stále existuje jako sdružení lidí, které spojuje stejná myšlenka.