Rozloha Jizerských hor zaujímá asi 1000 km2, polská část má přibližně 400 km2, což je téměř polovina území*. Hory tvoří rozlehlý a členitý systém několika hřebenů, masivů a jednotlivých vrcholů. Zploštělé oblé vrcholky níže postupně přecházejí ve strmě klesající svahy odrážející složité tektonické a geologické procesy, které daly tvar tomuto pohoří.
Hory rozdělené hlubokými údolími řek a potoků, ozdobené skalními útvary a ostrými skalisky tvoří výjimečnou krajinu. Jizerské hory jsou mírně asymetricky skloněny k jihovýchodu. Ve stejném směru se od severozápadu táhnou hlavní jizerské hřebeny.

Severní svahy, zejména Oldřichovského a Hejnického hřbetu, jsou velmi strmé.
Kdežto jižní pozvolna klesají k podhůří a ve východní části pak prochází v Krkonoše. Rozsáhlé plochy Jizerských hor tvoří vrchovinu s loukami a kosodřevinou. Největší z nich je Jizerská louka, po které meandruje řeka Jizera. Je to asi nejvíce neobyčejná řeka v Polsku, protože její horní tok vypadá jako dolní tok mnoha jiných řek. Takovéto zvláštnosti Jizerských hor vytváří specifickou krajinu, kterou stojí za to navštívit!

Jizerské hory mají složitou stavbu. Geologové je zařazují do jizerského metamorfika. Tato geologická forma je provázaná s jinou – krkonošsko-jizerským krystalinikem, který tvoří základní komplex hornin Krkonoš a části českých Jizerských hor. V polské části Jizerských hor se nachází většinou rula, ortorula a slídovitá břidlice. V kotlině se nachází nevelký lom, kde se těžil pyrit.
Ale mezi běžnými horninami se ukrývají pro člověka hodnotnější skály a minerály: křemen ve velmi čisté podobě, turmalíny, granáty, cínové a kobaltové rudy, trochu zlata a řada jiných.

Některá místa na mapě Jizerských hor byla výjimečně bohatá. Valoni poukazovali na Večerní hrad (pol. Wieczorny Zamek / Zwalisko), Jehněčí potok (pol. Jagnięcy Potok) na Jizerské louce, Zlatou jámu (pol. Złota Jama), Údolí Malé Kamienné.

Avšak nejznámějším nalezištěm „pokladů” bylo ústí Safírového potoka do Jizerky na Malé Jizerské louce. Seznam zde nalezených minerálů je dlouhý: amfiboly, apatity, diopsidy, titanity, ametysty, avanturiny, chalcedony, chryzoprasy, horské křišťály, granáty, zirkony, turmalíny a černé ilmenity, kterým se říká jizeríny.
Dochované poznámky dokazují, že jizeríny byly výborným zdrojem příjmů obyvatel Jizerky a Gross-Iser. Ženy a děti je sbíraly z potoků a prodávaly do Berlína a Drážďan na výrobu smutečních šperků.
Nejhodnotnější a zároveň v Jizerských horách nejvzácnější jsou rubíny a safíry. Nalezené kusy dosahují velikosti až 1 cm a jsou považovány za nejkrásnější v Evropě.

Minerálem s největším průmyslovým významem v polských Jizerkách byl téměř čistý křemen. Vyskytuje se v podobě žíly o síle několikset metrů a dlouhé 10 km. Nejblíže povrchu jej nalezneme na vrcholku Bílého Kamene (1088 m n.m.). Těžba křemence byla na tomto místě zahájena již ve 13. století. Pokračovala do nedávna v dole „Stanisław”. Do roku 1902 byl přetavován na křišťálové sklo v jizerských sklárnách.

Dalším bohatstvím nitra hor je pramenitá voda. Prameny jizerských potoků a řek jsou plné velmi chutné vody. Avšak nejcennější jsou minerální vody. V Jizerských horách je několik lázní s minerálními vodami. Na české straně to jsou vřídla ve Vratislavicích nad Nisou a Lázních Libverda a také kousek od Nového Města pod Smrkem v údolí Ztraceného potoka. Na polské straně se vyskytují radonové kyselky (v Polsku velice vzácné), nacházející se v místech tektonického zlomu pod Świeradowem Zdrój a vody obsahující hořčík u Czerniawy Zdrój.
Možná je jich mnohem více avšak zatím nebyly objeveny.

Minerální složení świeradowských i czerniawských pramenů je poměrně bohaté a mají léčebné účinky. Kromě mírně kovové příchutě jsou velmi chutné a proto při návštěvě kolonády Lázeňského domu ve Świeradowě stojí za to je ochutnat.

Klimatické podmínky Jizerských hor se vyjímají mezi ostatními sudetskými pohořími. Výjimečný úhrn srážek dosahující až 1600 mm za rok je nejvyšší v Sudetech. Důležité je, že jsou rovnoměrně rozložené v průběhu celého roku, což znamená, že Jizerské hory jsou neustále vlhké nebo zasněžené.


Výška sněhové pokrývky dosahuje v průměru až 150 cm. Ve střední části pásma, tam kde se nachází rozsáhlá vrchovina – okolí Orle, Jizerská louka, Malá Jizerská louka, Velká klečová louka, okolí rozcestí Rozdroże pod Cichą Równią – dosahuje v některých obdobích až 4 metrů. Kvůli nízkým teplotám tu leží sníh velmi dlouho: od listopadu do května, v některých letech zbytky firnových polí mizí až v červnu.

Reliéf krajiny a vodohospodářské poměry způsobují častý výskyt mlh. Během noci časté studené vzduchové proudění z vyšších horských částí stéká do údolí, kde se udržuje velmi dlouho. Na Jizerské louce tak vytváří tzv. mrazové kotliny, které se v takovém měřítku nevyskytují nikde jinde v Polsku.

Velmi velké jsou rozdíly teplot během jednoho dne, mnohdy přesahují i 25°C. Teplota může dokonce i uprostřed léta klesnout po ránu pod bod mrazu. Je to velmi drsné klima. Není divu, že někteří Jizerskou louku nazývají „malou Sibiří” a Jakuszyce „Jakutskem” (i když v tomto případě se jedná spíš o fonetickou podobnost).
*) Pro srovnání rozloha Vratislavi (pol. Wrocław) je 293 km2, Varšavy 518 km2 a Krkonoš 650 km2 (185 km2 na polské straně).

více na straně Jizerských www.goryizerskie.pl
Viz foto v galerii autora Zygmunt Trylański

Jizerskié Noviny - Léto 2012 [Adobe Acrobat PDF - 6.96 MB]